Bulletin svazu

Cvičení, vzpomínání a cesta dál

15. 12. 2022 Martin Svitek

Na poslední velké akci tohoto roku se nás setkalo něco přes stovku. Taekwondisti s červenými pásky, jen pár let na cestě, i 7. dany, cvičící desítky let.

Dopolední blok vedl velmistr Hwang s důrazem na základní principy: jak taekwondo cvičíme a co to taekwondo vlastně je. Asistovali mu mistři z oddílů Velešín, Třeboň a Sonkal, takže první otázky slízli nervózní, ale dobře odpovídající žáci právě těchto škol.

Velmistr zdůraznil, že se musíme snažit o maximálně správnou a tím i silnou techniku. Na pohyb ladný a přitom silný a bez zbytečností. Opakovaně opravoval zbytečné přetahování nápřahů nebo padání rukou v nich, kdy se technika zbytečně protahuje časově a pak nemůže fungovat. Na sílu tvořenou díky principům teorie síly (protipohyb, koncentrace, rovnováha, kontrola dechu, váha, rychlost) a ne jen na oko. Kritizoval dupání v postojích, kdy nás dupnutí odtlačuje od směru, kam chceme sílu poslat. Také násilný dech, který nezpevní trup a zbytečně unavuje (a ty obličeje, přímo snad ksichty, co u toho někteří vytvoří).

Líbilo se mi přirovnání kompozice taekwonda (základní pohyby, tul, matsogi, sebeobrana, trénink) ke zdravému člověku. Kdo se nevěnuje všem částem, jako by byl bez nohy, invalida. Taekwondo invalida! Dvě hodiny věnované základům, které jistě každý přítomný v hale znal. Jejich detailní vysvětlení a připomenutí jejich podstatnosti, ale může udržet naše taekwondo praktickým, člověka rozvíjejícím uměním a ne jen fiktivním snahou o správnost na základě toho, co se zrovna líbí rozhodčím.

Odpolední blok byl rozdělený na 3 části, kdy se skupiny vystřídaly pod vedením 3 mistrů – Milana Prokeše, Zbyňka Máchy a Ondřeje Vrábela. Tématy byly tuly pro dané technické stupně, sebeobrana tak jak ji učil velmistr Kim Bok Man a málo cvičené kopy – sewo, bandal, golcho, doro. Málo cvičené kopy byly výzvou i pro ty nejpokročilejší, ale bavily tělo i ducha. Připomenutí a opravy tulů byly náročné, ale k nezaplacení. Nadrilovaná sebeobrana Milana Prokeše obdivuhodně zautomatizovaná a jednoduše funkční (v lednu bude ve Velešíně celý víkend věnovaný jen sebeobraně!!).

Seminář poté pro velkou část účastníků skončil a dále ve vysokých tulech pokračovali unavení držitelé 4. danu a vyšších. Mistr hned ze začátku motivoval větou „hezčí to neumíte?“, což nás vybičovalo k nejlepším možným výkonům. Většina vyšších danů taekwondo učí a tak mít hodinu, kdy se věnuji jen sobě a jsem opravován, je vzácností – Vánočním dárkem od velmistra.

Po celém dni v duchu taekwonda se někteří setkali na společenské akci k rozloučení se zesnulým Markem Lazorem. Marek uměl obdivuhodně spojovat a tak věřím, že by ho potěšilo kolik známých tváří sdílelo zážitky, jak ze setkán, tak i další, co nám naše taekwondistická cesta přinesla.

V neděli se více jak 30 adeptů na 1.–7. dan sešlo v brněnské tělocvičně. Celkově se mi líbilo, kolik síly a nadšení většina ukázala. Techniku někdy ještě nevytříbenou, ale se záměrem cvičit, co nejlépe, pěkné vysoké kopy i skoky, tak jak to u mladých nadšenců má být. Závěrečný Tong-il tul, nyní už mistra Libora Macháně, byl třešničkou na dortu a pěkným rozloučením před cestou domů.

Pěkné Vánoce a zase se setkáme někde na cestě taekwonda.

Taekwon.

Mgr. Martin Svitek
mezinárodní instruktor, 6. dan, člen klubu Sonkal
MEDIÁLNÍ
PARTNEŘI