Mistr Petr Smejkal – Moje cesta taekwondem

Někdy v červnu roku 1990 za mnou přišel spolužák z gymnázia, že se od podzimu začne v Praze cvičit korejské bojové umění taekwon‑do, a že ho bude učit originální korejský mistr. Naprosto jsem sice netušil, o co se jedná, ale nechal jsem se celkem bez problémů přemluvit a 3. 10. 1990 jsem si zabalil tepláky a tričko a vyrazil na ZŠ Chelčického na svůj první trénink, který tehdy vedl pan Jun Nam-gju (4., možná 5. dan, nevím už přesně). Pokročilejší studenty měl na starosti pan Hwang Ho‑jong, 5. dan. Oba byli pro nás mistři, protože tenkrát jsme netušili, že podle pravidel smí titul mistr používat až nositel od 7. danu výš.

Taekwon‑do mě doslova uchvátilo, a trénoval jsem každou volnou chvilku. S kamarády jsme cvičili po pražských lesích i parcích, výjimečně se někomu z nás podařilo domluvit si nějakou školní tělocvičnu. A tak přišly i první zkoušky, ještě v prosinci 1990.

Moje první závody byly v matsogi, na Poháru Federace (myšleno Českomoravská federace taekwon‑do, 1991). Na tyhle závody nejde zapomenout. Poprvé jsem si vzal na sebe chrániče, byly jedny erární na každém ringu, a šel se porvat. Dostal jsem šíleně nařezáno. Středového rozhodčího dělal sabom Hwang Ho‑jong.

První závody v tulech byly v roce 1992(?) – Mistrovství Prahy. Rozhodčí byl jediný, sabom Jun Nam-gju. Tehdy jsem skončil druhý.

Za vzpomínku ještě stojí jedna z mých prvních exhibic. Bylo to na podzim roku 1993, kdy jsem dělal na soutěži Miss Warrior „otloukánka“ budoucí vítězce Radce Heyduškové (tehdy ještě Dlouhé). Když tak na to vzpomínám, tak nejrůznější „úchyly“ jsem dělal na exhibicích docela často…

Větší předěl nastal, když jsem jel v roce 1995 do Bratislavy na 100. seminář vedený zakladatelem taekwonda, panem generálem Choi Hong‑hi, dělat zkoušky na svůj první černý pásek. Málem jsem se tam nedostal, protože jsem měl starý „federální“ pas, který slovenští celníci neuznávali a nekompromisně mě vrátili od hranic zpět. Takže jsem si musel zajet do Prahy pro občanku, a s tou už problém na hranicích nebyl…

V roce 2007 se mi podařilo zdárně dokončit FTVS, obor Trenér 1. třídy se specializací taekwon‑do ITF, a současně se dostat do státní reprezentace jako trenér. Měl jsem na starosti juniorky. Krásný rok. Práce trenéra byla super, ale přeci jenom mi více vyhovovala funkce mezinárodního rozhodčího.

Takže jsem si vyzkoušel v reprezentaci místo rozhodčího, trenéra, zbýval mi už jenom závodník. Dočkal jsem se v roce 2016, kdy se mi zadařilo na Mistrovství republiky a od hlavního trenéra přišla pozvánka do kategorie veteránů. Po hodně tvrdém tréninku jsem absolvoval jak ME (Thessaloniki, Řecko), tak i MS (Adria, Itálie). Není snad krásnější sportovní zážitek, než když stojíte na stupních vítězů a hraje vám státní hymna… To člověk zapomene na tu dřinu, dojíždění z namáhavé práce na ještě namáhavější soustředění, na veškerou bolest a osobní problémy a vychutnává si ty krásné okamžiky. Možná to zní jako klišé, ale opravdu to pro mě moc znamenalo.

V současné době jsem hlavním trenérem spíše menšího oddílu a snažím se navazovat na odkaz zakladatele taekwonda, pana generála Choie. Doufejme, že mi vydrží zdraví, a budu moci cvičit ještě hodně let.

Na závěr chci poděkovat svým rodičům za jejich velikou podporu, všem mistrům, kteří mě kdy učili, jmenovitě velmistr Hwang Ho‑jong (9. dan) a mistři Jun Nam-gju a Son Song-gun, mému učiteli panu Ladislavu Burianovi (5. dan) a v neposlední řadě i všem svým žákům, které jsem kdy na tréninku i mimo něj musel opravit, případně těm, kteří kdy opravili mne.