Mistrovství Evropy 2023 – den pátý a poslední

Neděle, den poslední. Do nedělního programu nám zbylo několik velmi zajímavých kategorií, u nichž jsme tiše doufali v malý zázrak jménem titul Mistra nebo Mistryně Evropy. Byly to soutěže týmů a soutěž jednotlivců – veteránů, ve sportovním boji. V předchozím dni se také vyznamenal nováček v reprezentačním týmu – brněnská Eliška Trčková, která ve sportovním boji mladších juniorek prošla až do nedělního finále. Ke svým 2 bronzovým medailím z technických sestav a speciálních technik ve věkové kategorii mladších juniorek tak přidala naprosto nečekanou premiéru na stupních vítězů – titul Mistryně Evropy ve své věkové skupině a váhové kategorii do 60 kg.

Vzápětí se přidali i pánové Jiří Faltin a Zdeněk Rubeš se svými zlatými medailemi ze sportovního boje veteránů a nadšení českého týmu se v řádu minut znásobilo a halou se rozléhalo nadšené a výsledku všech třech závodníků přiměřeně hlasité „Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop…“ Česká republika odskočila od bulharského týmu o 3 zlaté medaile a upevnila si svoji pozici za Řeckem a Ukrajinou.

Další individuální boje již přály jen Martinovi Miffkovi, který ve váhové kategorii do 65 kg vybojoval zasloužené stříbro ve sportovním boji mladších juniorů. Dění se postupně přesunulo k týmovým bojům a disciplíně sebeobrany, kde čeští muži vybojovali stříbrnou medaili. Sportovní boje týmů pak přinesly odpolední dávku emocí a také hromadu zklamání z výkonu některých rozhodcovských sborů, opět jsme se přesvědčili, že Český svaz taekwon‑do ITF nasazuje vysokou laťku nejen sportovcům z evropských zemí, ale i rozhodčím a organizaci závodů. Úroveň vzdělání a praxe rozhodčích v ČR převyšuje standard obvyklý u srovnatelných technických stupňů v zahraničí. Předvedený výkon rozhodčích na šampionátu byl, pochopitelně, poznamenán nejen jejich několikadenním intenzivním nasazením, vyžadujícím maximální pozornost a soustředění, ale i změnami pravidel a propozic ze strany organizátorů, které se dělo v hodině dvanácté před zahájením evropského šampionátu. I tak však byly vidět velmi nevyrovnané výkony rozhodčích, kdy na jedné straně bylo možné vidět profesionální práci rozhodčích a tomu odpovídající respekt závodníků a potom bylo možné na vedlejším ringu vidět úplně opačný výkon. Ale vraťme se k výkonu našich týmů.

Naši senioři vypadli s týmem Bulharska, kde dokázali zvítězit Postl a Knyshov, celkové skóre však náš mužský tým i po boji s Ukrajinou poslalo na třetí místo. Seniorky pak zabodovaly s Řekyněmi, kdy tři vyhrané boje (Veronika Rožboudová, Anežka Viktorie Čurdová a Aneta Nekorancová) znamenaly pro ženský tým první vítězství. Další boje pak již determinovalo rozhodnutí rozhodčích, kteří ukončili cestu českého ženského týmu za kovem nejvzácnějším a přestože naše křehké květiny ve sportovním boji předvedly srdnatý výkon, Bulharky byly nakonec vyhlášeny vítězem duelu. Stříbro ženského týmu tak bylo opravdu vydřené a s lehce hořkou příchutí. Juniorské boje byly velmi napínavé, i zde již bylo opravdu vidět, že v bojích týmů hraje prim nejen výkon, ale i zkušenost a taktika soupeřů. V setkání juniorů s Chorvaty nastoupil za stavu 4:2 čerstvý Mistr Evropy Matěj Mišovic, který tým podržel svoji výhoru, ale i tak Chorvati odešli s celkovou výhrou a na bronz pak již dosáhli již jen naši mladší junioři a ti medailovou sbírku zakonzervovali na finální podobě pátého dne 3 zlaté – 3 stříbrné – 2 bronzové. Zatímco v průběhu předchozího dne organizátoři přidali do přehledu úspěchů i medaile, které nebyly plně započitatelné kvůli nedostatečnému počtu soutěžících v dané kategorii, což nás výrazně vzdálilo od čtvrtých Bulharů, tak v neděli, ještě v průběh bojů a tedy před uzavřením celkového skóre, situace doznala opět změny, pořadatelé opět začali počítat jen některé medaile a finální pořadí zemí na 3.–4. místě se stalo výrazně těsnější. Zatímco k prvním Řekům ani druhým Ukrajincům jsme se nepřiblížili, tak bilance zlatých medailí bulharské výpravy po bojích týmů výrazně poskočila směrem k České republice, až nakonec rozdíl činil jen pouhou jednu zlatou medaili. Ten jsme však uhájili a Česká republika nakonec uhájila 3. příčku v celkovém pořadí zemí. A jako bonbónek při vyhlášení jsme měli ještě dvě nejúspěšnější závodnice v celkovém hodnocení – Petru Jíchovou v kategorii seniorek a Ladu Weidlichovou v kategorii veteránek. No a pak již následovalo jen balení a večerní odjezd do ČR.

Letošní Mistrovství Evropy je za námi, dovolte mi aspoň takto virtuálně smeknout před výkonem celého týmu, nejen závodníků samotných, kteří pro společný úspěch mnohdy i doslova krváceli, ale i trenérů a kaučů, kteří celou výpravu k báječnému 3. místu v celkovém umístění dovedli. Díky patří i rozhodčím, kteří ukazovali Evropě, jak lze profesionálně rozhodovat, díky podporovatelům, kteří přijeli na místo ME a obětovali své hlasivky pro dobro týmu a v neposlední řadě díky i mediálnímu týmu, který všechny příznivce doma zásoboval obrazovým materiálem a novinkami z jednotlivých dnů. Bylo to fajn, ještě jednou všem členům úžasného týmu díky za báječný sportovní zážitek a ukázku týmového ducha a těm z vás, kteří přemýšlí o tom, že do místa příštího ME vyrazí příště s námi mohu jen říci – bylo to super a budeme se těšit příští rok ve slovinském Koperu na shledanou.