Odešel gentleman…

Naším svazem prošlo několik desítek tisíc lidí, ne všichni však měli tu možnost poznat ing. Marka Lazora, který toho pro nás všechny tolik udělal a zřekl se pracovního i části osobního života, aby mohl být s námi a abychom my mohli žít a společně s ním si užívat naše milované taekwondo. Předvčerejší neskutečně smutná zpráva nás všechny nějakým způsobem zasáhla. Ty z nás, kdo našeho pana prezidenta znali osobně, zasáhla asi o dost více a užší skupinu lidí, která s ním byla i v těsném pracovním kontaktu tato zpráva nezasáhla, ale přímo rozstřelila náš svět, naše jistoty a vztah k Markovi, který byl v mnoha případech podobný vztahu rodiče s dítětem. Náš svět se na chvíli úplně zastavil, přestal se točit. Odešla osobnost, která se nerodí často, odešel Člověk, který nám s láskou, pozorností a neskutečným respektem věnoval velkou část sebe a takové lidi je nezbytné si hluboce otisknout do své paměti.

Marek nebyl jen prezident našeho svazu a představitelem i těch nejmenších a nejmladších bojovníků, ale byl v první řadě milující rodič a manžel. Jeho rodina se prolínala s druhou rodinou, kterou jsme byli my ostatní. Oba, s manželkou Janou, zasvětili velkou část svého života výchově nových taekwondistů a dobrých lidí, respektujících zásady taekwonda a byli pro ně společně vzorem. Škola IL DONG, kterou spolu vedli a jejich žáci a členové, budou jistě pokračovat v Markově odkazu a pevně věříme, že právě tato druhá rodina bude oporou v současných chvílích zármutku statečné bojovnici a manželce Janě i malému Tomíkovi, pro kterého Marek dýchal.

Marek Lazor nebyl otcem jen svému synovi, ale i spoustě dětí z oddílu. Než se jím stal, prošel si sám cestu žáka od oddílu karate přes několik let se svým prvním učitelem taekwonda Mozamelem Hamidim. S jeho příliš komerčním pojetím taekwonda se však čím dál tím víc rozcházel, až ho jeho altruistický postoj po několika letech dovedl k vlastnímu oddílu, fungujícímu v duchu myšlenky zakladatele gen. Choi Hong Hi. Ideály pana generála v Markovi zakořenily a ještě více je podpořilo jejich setkání na seminářích, které proběhly v ČR, zejména na semináři v r. 1999. Přestože můžeme stále ještě mluvit o roli žáka, alespoň ve vztahu k panu generálovi nebo Velmistru Hwang Ho Yongovi, tak zároveň od cca poloviny 90. let Marek vstupoval čím dál tím více i do role učitele a zdatného organizátora a tahouna severomoravského taekwonda. Touha po společném růstu a radosti ze setkávání taekwondistů z celé republiky, vedla i k prvním letním kempům začátkem tohoto milénia a zároveň k oblastním seminářům, které se staly základem pro společné sjednocování techniky, sdílení vědomostí a myšlenek taekwonda v České republice. Společně strávené chvíle na prvních letních kempech dodnes rezonují ve vzpomínkách většiny těch opravdu skalních českých taekwondistů. Kdo by si nepamatoval otužování na kolejích VŠB v ostravské Porubě nebo noční tuly na přilehlých parkovištích a spoustu dobré nálady a bolesti namožených svalů. Markovy organizační schopnosti, lidský a obětavý přístup a touha věci měnit k lepšímu, neustále je vylepšovat a posouvat k vyšším metám, ho postupem času dovedly do rady Českého svazu Taekwonda ITF nedříve jako radního, viceprezidenta a posléze i jako prezidenta svazu.

Přestože taekwondo chtěl Marek dělat především pro radost a užívat si jej, a sám tvrdil, že jeho priority jsou jinde, během posledních 16 let se stala práce pro svaz a pro nás všechny jednou z jeho hlavních priorit. Od dubna 2010 se, jako člen svazového vedení, aktivně účastnil dění a svazových aktivit a svým smířlivým přístupem a snahou hledat společná řešení výrazně obrušoval hrany mnohdy napjatých mezilidských vztahů. Již v této době se, jako viceprezident svazu, pokoušel překlenovat názorové rozdíly a docilovat kompromisů, které měly za úkol posouvat svaz kupředu. Bylo obdivuhodné, že vždy, když hledal řešení, odsouval stranou osobní rovinu a pohled vedoucího školy IL DONG a věcí se ujímal s neutrálním nadhledem. V roce 2013 odešel na dobu 3 let z vedení svazu a vrátil se do něj opětovně v roce 2016 jako úspěšný kandidát na prezidenta svazu. Jeho vizí bylo přebudovat svaz na moderní organizaci s demokratickým vedením založeným na vzájemném respektu a překlenováním hlubokých názorových propastí a emocí, které provázejí každou zásadní změnu. Součástí této vize byla mj. i náročná stabilizace finančních zdrojů potřebných pro chod svazu, mezinárodní uznání České republiky na poli světového taekwonda, kterou měl korunovat rok 2020 a plánované ME v Praze. Součástí Markova tolerantního přístupu byla nejen snaha kultivovat prostředí našeho svazu a udělat z nás, vedoucích oddílů a činovníků svazu lepší lidi, kteří se budou mít ve vzájemné úctě a respektu, ale mj. i snaha o sbližování s ostatními federacemi taekwonda v ČR. Náročné roky 2018 a 2019 prezidentského mandátu Marka Lazora byly plné aktivit, které přibližovaly náš svaz k blížícímu se ME. Většina roku na cestách mezi Prahou a Ostravou, složitá jednání a organizační překážky, zajišťování partnerství pro chystanou soutěž evropských rozměrů, stovky hodin jednání a do toho všeho běžný chod svazu se všemi nejistotami, boji s institucemi o prostředky na ME a na chod svazu – nic z toho nevzalo Markovi optimismus, nadhled a schopnost řešit a uhlazovat konfliktní situace v rámci svazu. Chtěl z nás mít gentlemany, vždy i v tom největším presu před ME, dýchal pro svaz a naše společné taekwondo a zasypával příkopy mezi lidmi. Pandemická situace a drakonická hygienická opatření v r. 2020 kompletně zhatila možnost realizace dlouho připravovaného ME. Stejně trpělivě a vytrvale jako Marek pracoval na přípravě ME, stejně trpělivě a houževnatě bránil svaz před případnými ztrátami, které po zrušení ME hrozily. I v tomto případě Marek svým rozvážným a lidským přístupem dokázal najít řešení, byť za cenu ohromného osobního nasazení a času, který místo s rodinou trávil na cestách a na desítkách jednání. Reakce evropských představitelů taekwonda na naše prosby ohledně případné pomoci nebo kompenzací za zrušené ME byly pro Marka velkým zklamáním a deziluzí. Ale ani v tomto okamžiku nesvěsil hlavu a bojoval. Vždy s respektem krotil horké hlavy okolo sebe požadující razantní postup směrem k evropské federaci a svým gentlemanským způsobem hledal trpělivě řešení. Diplomat, který byl schopen s úsměvem a maximálním respektem vyslechnout i názory, které nebyly v souladu s jeho vlastními a mnohdy věnoval mnoho energie a času, který mohl trávit se svými blízkými, tomu, aby nám ukázal správnou cestu, nebo tu lepší, slušnější, méně konfliktní. Nejednou nám Marek říkal, že pokud ten dotyčný oponent vyjadřuje svůj názor odlišný od našeho, nejdříve se musíme zamyslet nad tím, proč tak činí a jak mu můžeme pomoci.

Bohužel – vytíženost, ochota obětovat sám sebe v nesobeckém duchu společné věci, vyčerpání po maratonu příprav na neuskutečněné ME, pobyt neustále na cestách mezi soutěžemi, jednáními s orgány státní moci, dalšími organizacemi v rámci evropského nebo světového taekwonda, stres spojený s řízením svazu a zajišťováním prostředků pro jeho chod se podepsaly na Markově zdravotním stavu. Místo péče o sebe pečoval raději o své blízké a jeho milované taekwondo. Marek své trápení nesl sám a statečně vzdoroval, ale nemoc byla silnější a nedovolila mu pokračovat dále v jeho cestě.

Vize, vysoký morální standard, obdivuhodná vytrvalost, nezlomný duch a respekt k ostatním lidem okolo sebe. Jestli někdo v naší blízkosti naplňoval beze zbytku zásady taekwonda, pak to byl nepochybně Marek Lazor, velký gentleman a člověk, který zasypával příkopy mezi lidmi a sám byl vzorem. Vzorem pro nás všechny, vzorem, který bychom měli ctít a následovat.

Bylo mnoho akcí, na nichž jsme se společně setkávali, které máme každý ve své hlavě a budeme na ně vzpomínat, pro někoho to je třeba 1. trénink s Markem, 2. kemp v Ostravě, pro jiného 30 let taekwonda v ČR, pro dalšího to bude medaile, kterou mu pan prezident pověsil na krk na závodech nebo svatební veselí. Uchovejme si každý to svou vzpomínku na Marka Lazora, kdy nám s ním bylo fajn a vzpomínejme na něho jako na skvělého člověka, člověka, který nežil jen někde vedle nás, ale s námi a pro nás.

Pane prezidente, kolego, Marku, příteli, bylo nám ctí trávit část svého života po Tvém boku, děkujeme Ti za všechno a nikdy na Tebe nezapomeneme.