Pár slov o jednom oceněném

Troufnu si říct, že Zdeňka Rubeše už znám dlouho, řadu let.

Zdenda, Doktor, Tygr, Rubby a možná ještě další přezdívky má charismatický muž, trochu na první pohled nepřístupný, s výrazem, co potřebuješ, tak mluv, ale rychle a bez zbytečných otázek…

My ve velešínské bandě jsme si jej tak nějak už usurpovali pro sebe (promiň Rosťo). Kolikrát bylo propíráno jeho téma přestupu u nás na sezeních, soustředěních, ať již veřejně, tajně, přátelsky mezi čtyřma očima či v širším plénu, ovšem bez nátlaku a bez úspěchu.

Zdenda zůstal tongilákem, klobouk dolů, to se cení, ale aniž by možná sám chtěl, nepozorovaně se stával i velešákem. Do Velešína přinesl soustu nových, dobrých věcí. Nemám na mysli pouze cvičení, jeho dril, preciznost, vystupování, ale i hlášky, které když Zdenda pronesl, stály za to. Tak jen namátkou z jeho trefného repertoáru:

Čelem k masám, při nástupu: „Já tu na vás mluvím božským hlasem a je to marný“.
Na zrovna ne moc šikovný bílý pásek: „Jsi trenérská výzva“.
Na odlétající zátku od nejmenovaného nápoje: „Tebe už nebudeme potřebovat“.
Když nejmenovaný trenér nebyl dlouho na tréninku: „Chvátej, moc tréninků ti do konce života už nezbývá“.
Zdenda nechtěl spát pod širákem: „Nejdu, budou tam klíšťata jako srny a budou strašně řvát“.
Oddílová dětská akce střílení z luku: „Děti střílejte potichu, ať nás nikdo neruší“.
Při protahování: „Nebude nás rušit Dominik ani žádná jiná krysa“.
Při společném saunování: Ležel tam jak barokní andílek“.
Při rozcvičování opět nejmenovanému trenérovi: „Raději se rozcvič, v tvém věku se to už nezahojí“.
A mnoho dalších, některá i těžko publikovatelná a probíraná při společných akcích.

Vzpomínám na naše cesty na tréninky do Bad Leonfeldenu a debaty o politice, o ženských, o chování a etice a o historii. Tu ostatně Zdenda vystudoval a já si moc rád doplňoval mezery. Ostatně, byl by to i výborný svazový seminář, dozvědět se z úst povolaného perličky z historie naší země, příběhy statečných lidí českého národa, jež jsou krásným příkladem našich zásad.

Vzpomínám na Zdendovu začátečnickou kariéru v reprezentaci, kdy po počátečních nervózních vystoupení to dotáhl na mistra světa a Evropy, několikrát byl oceněn jako sportovec Českokrumlovska a jeho jméno se objevilo i v knize Doc. Zdeňka Vajlenta, „Sportovní osobnosti Českokrumlovska.“

Na Zdendův humor a chování si musíte zvyknout a pak vám zaručuju, že se s ním pobavíte a rozhodně se nebudete nudit.

Teď zase překvapil. Nedlouho po ocenění českokrumlovských sportovců za rok 2022 (mimo jiné byli oceněni i Hana Císařová, František Jeřábek, Dominik Sluka, Pavel Šmíd a Jiří Císař), mi strčil do ruky desky s hlavičkou ČUSu a v nich byl vložen nenápadný papír od Červeného kříže. Tam stálo, že k 10. 2. 2023 dovršil PhDr. Zdeněk Rubeš 90 bezpříspěvkových odběrů krve. Spadla nám brada. Úžasnej výkon, tentokrát ne na tatami, v tělocvičně, ale i v civilu.

Náš a tongilácký Zdenda. Děkujeme a těšíme se, čím nás překvapíš a zase se zapíšeš do historie taekwondo a do našich srdcí.