Bulletin svazu

Povídání o soustředění v taekwondu, které málem nebylo

28. 1. 2022 Milan Prokeš

Známé lidské rčení, že všechno špatné je k něčemu dobré, opět potvrdilo svou pravost v případě uplynulého víkendu. Ten se měl v našem případě odehrát v režii taekwonda, v krásném prostředí lipenské přehrady, kteráž to sama o sobě dává zapomenout na dřinu, pot a slzy, neb je zasazena do malebné šumavské krajiny. Ovšem covidová situace se nevyhnula ani hotelu Aktiv v Přední Výtoni. Ten měl hostit taekwondisty z celé České republiky. Ve středu však majitel po čertech prosperujícího hotelu oznámil, že podnik musí zavřít v důsledku karantény a nakažených jedinců. V tu chvíli vám proběhne hlavou myšlenka, že tedy bude stačit jedna věta, kterou se oznámí všem cvičení chtivým taekwondistům: „Bohužel, se soustředěním je ámen, budete si muset vystačit sami a trénovat přes víkend individuálně.“

To znamená, že vy v tu chvíli ulevíte svému mozku, tělu, odpočinete si od lidí a budete se věnovat jiné, bohulibé činnosti. Ale je tu naštěstí ta druhá polovina mozku, nebo ten jing či jang ve vás, který vám říká, že jste vlastně zbabělec, takhle rychle všechno vzdát a pokud tak učiníte, patříte pravděpodobně už na smetiště dějin. V tu chvíli začal velešínský motor začal pracovat na plné obrátky a musím říci, že jsem se málo kdy setkal s takovou ochotou a důvěrou, svěřit na víkend moderní, nedávno rekonstruovanou školu, do rukou oddílu taekwonda, byť svědomitého.

To byl závěr našeho snažení, sehnat náhradní prostory pro trenérský seminář, kam se chystala pestrá sorta lidí z celé České republiky. Vedení SOŠ Velešín, konkrétně paní Kukačová, nám vyšla vstříc ve všem. Prostory, ubytování a jídelnu, která nám posloužila též jako společenská místnost. Vše bylo zařízeno a my už jen vyhlíželi první nedočkavce.

Tím byl Jarda, hlavní lektor soustředění, který přijel s předstihem a k nám domů. Chtěli jsme ještě probrat nějaké detaily, aby vše probíhalo co možná nejplynuleji a nejúčelněji. Počasí neslibovalo zrovna pohodový stav na silnicích, a tak jsme s obavou mysleli na ostravské, opavské, brněnské, pražské, kteří to k nám mají nejdále. Vše dobře dopadlo a my jsme mohli v pět hodin zahajovat první trénink Až, až na jednu dvojici. Laduš s Honzíkem totiž museli odvézt děti k babičkám a trasa Praha, Vysočina a Velešín se samozřejmě táhne, jak sýr v česnekové polévce. I přesto slibovaná půl devátá se protáhla o hodinu a půl. Ale dle slov Atinky a Martina, je to docela v normě. První trénink byl bez zranění za námi, jen si Jarda neodpustil výtku, že jsem se moc vykecával. Ale přece musíte všechny náležitě přivítat a sdělit jim, co je čeká a nemine.

Po řízečku a domácích bramborách, jsme již zůstali ve společenské místnosti, alias jídelně, a čas čekání na Markovu přednášku o historii taekwonda, si krátili seznamováním se a vyprávěním možná už stokrát převyprávěných historek. Pro všechny zúčastněné byl připraven bar s pohoštěním, které zajistily členky TKD Fitness (Niki, Maru) a oddílu bezpásků (Gábi). Promítání historie se trochu protáhlo a náš realizační tým si dodával odvahy, kdo půjde za Markem, nabídne jemu i ostatním něco k pití a ukončí tuto zajímavou přednášku. Aleš, velešínský rek, nakonec vnutil prezidentovi lahodný sprite a nastala volná zábava. Do té výborně přispěla i Laduš, omlouvající pozdní příjezd, historkou o tom, jak s Honzíkem chtěli mít pohodovou dolovenou. Měli nástupní termín v pátek a právě kvůli té pohodě bylo domluveno, že vyjedou už ve středu. Detaily vynechám, ale víte jak to skončilo? No páteční nástup na dovolenou měli jen tak tak….

Libor vyslal za Brno tři zástupce. S Martinem, Sabkou jsem se znal už ze seminářů s Kimem, ale Monice byl páteční trénink málo, a tak v aule se rozhodla ještě věnovat tulům. A protože dívka dlouho nezůstane sama, tak za chvíli ji následoval Jarda z Dan-gunu a náš Fanda, jako trenér. Tradiční účastníci trenérských soustředění, kluci z Plzně, Luboš, Honza, Tomáš, byli zřejmě z prvního tréninku tak rozrušeni, že mi Honza oznámil, zapomnění svých pantoflí v hale.

Host do domů, bůh do domu. Vyrazili jsme s Honzou do haly, když najednou naši cestu zastavil děsně řvoucí alarm. Jako malí kluci jsme zdrhli a já zkoušel svým universálem nějak zastavit tu řvoucí bestii, která, jak mi vysvětlovala paní Kukačová, takhle řve i doma, v ředitelově mobilu. No tě bůh, v duchu jsem proklínal Lubošovi pantofle a šel si vyprat hlavu do společenské místnosti. Tulaři už opustili halu, vystřídali je naši mlaďasové (Honza, Mates, Matyáš, Jakub) s mobily. Zábava a povídání již bylo v plném proudu a bylo fajn, pozorovat a přidávat se k různým tématům, které většinou končili u taekwonda. Páteční večer pomalu přešel do sobotního brzkého rána a bylo na čase jít na kutě. Zítra nás čeká náročný cvičící den.

SOBOTA

Téměř po snídani a ranní kávě se přemisťujeme do tělocvičny ZŠ Velešín, jež se stane na zbytek soustředění naším hlavním Do-jangem. Je nutné ji dovybavit druhým tatami, které máme uskladněno v naší firmě. Musím pochválit spoustu dobrovolníků za pomoc při nakládce (Míša, Petra, Kikina-všichni Circle, Monča, Sabka, Martin – všichni Brno, Jarda-Dan-gun), jejichž jedinou odměnou byla jízda po téměř zasněženém Velešíně, v pěti na zadním sedadle. Ale zřejmě všem tento styl dopravy vyhovoval. Přestože některá auta odjížděla poloprázdná, naše sestava týmu zůstala neměnná. Tělocvična byla vzorně připravena a dopolední trénink mohl začít.

Opakování z pátku, plus nácvik konkrétních technik vyproštění. Potom na oběd a aktivní odpočinek, dle svého gusta. Reprošky (Hanka s Laduš) odjely trénovat sestavy s choreografií, jak slíbily reprezentačnímu trenérovi. Na dálku pozdravovaly další členku týmu Věrku, která tulařila doma s dětmi. Parta stavěčů a pomocníků s tatami projevila přání vidět krásy Velešína o kterých zatím slyšeli pouze vyprávět. Nebylo nic snazšího, než se teple obléci a od rouhovic skály zřít překrásný velešínský hrad z 13. století. Naštěstí jsme neměli dalekohled a tak si část výpravy mohla pouze představit tu mohutnost hradeb, z kterých nyní zbyla zeď o rozloze dvou metrů čtverečních. Po hradní prohlídce projevil zbytek výpravy zájem o další zajímavosti velešínské přírody a tak jsme postupně navštívili pláž U Plaňáků (viz foto, v pozadí velešínský hrad), tajemnou studnu uprostřed louky (nyní lesa) jistě hlubokou jako ta karlštejnská, Kamennou věž, hradiště z doby bronzové.

Jen tak tak jsme stíhali začátek odpoledního tréninku, který měl podobný program, jako ranní. Pouze hlavní instruktor Jarda si mne na chvíli vypůjčil, jako kulisu ke škrcení. Byl tak zabrán do výkladu, že si ani nevšiml, jak jsem u jeho dokonalé techniky usnul. Sice na osm vteřin, ale doslova. Na závěr opět nácvik vyprošťovacích technik, jejichž původ pochází ze začátků cvičení taekwonda. Po večeři opět beseda, promítání a diskuze. Poté přišla velká chvíle trampské a folkové skupiny „Novocvik“‘ (Jakub a Pepa). Kluci si mysleli, že po pár hodinách hraní zdrhnou, ale v tom přišly velké chvíle profesionálních tanečníků. Martin, Dalibor, Monča a Míša, ke kterým jsem se přidali my amatéři s Laduš, rozjeli velké sólo. Ale vše jednou skončí. I dnešní večer a začínající ráno.

Těžko se však odchází ze scény, obzvlášť, když je za vámi velký úspěch. Mě se podařilo na popáté zmizet z místa dění a upalovat k domovu. Úplně jsem zapomněl, jako správný trapper, za sebou mazat stopy, což se mi málem stalo osudným. Nedlouho poté se vydala v mých stopách skupinka podlých ničemů, kteří pod záminkou večerního běhu (Honza, Laduš, Martin, Atinka, Monča, Dalibor, Jarda), chtěli přepadnout naše obydlí. Policejní hlídka, která spatřila potulující se bandu v teniskách, lehkých mikinách či vestičkách, se je snažila zastavit se slovy: „Všechno v pořádku?“ „Ano,“ odvětil Honza, „a prosím vás, kde tu bydlí Milan Prokešů?“ Poslušně jim strážci pořádku ukázali směr a nic už nebránilo té bandě, v časných ranních hodinách, stanout u našeho plotu. Naštěstí chodské plemeno je pes bojovný a hlídací, tudíž si náš hlídač udržoval od nočních běžců odstup a vyštěkával je z bezpečné vzdálenosti za plotem. Narušitelé nočního klidu v klidu odešli, neb já jsem neslyšel zvonění na mobilu a výhružné sms. Zdály se mi totiž už sladké sny.

NEDĚLE

Hned brzy ráno se na pláž U Plaňáků vypravili dva otužilci (Kikina, Jarda) ponořit svá těla do chladných vln římovské přehrady na pitnou vodu. Jelikož se objevili i na dopoledním a posledním tréninku, jejich otužovací kůra byla bez problému. Na všech účastnících se již naplno projevila únava z neustálého padání, vstávání a úpolových cviků, takže tentokrát byl dán větší prostor nácviku vyprošťování základních úchopů ve stoji.

A je tu konec. Závěrečná řeč patřila prezidentovi Českého svazu Taekwon‑Do ITF. Díky jemu máme spoustu fotek ze soustředění, na nichž se najdou všichni v nejrůznějších pózách. Snad se soustředění povedlo. Po té stránce lidské určitě. A poté taekwondistické to bude ještě chvíli trvat. Ale my to dokážeme. Díky moc vám všem za to, že jste přijeli.

Milan Prokeš
vedoucí školy Taekwon‑Do ITF Velešín

MEDIÁLNÍ
PARTNEŘI