Zkoušky na technické stupně dan v taekwondu ITF z 29. 5. 2021 v jihočeském regionu z pohledu člena zkušební komise a vedoucího oddílu

Covidová doba bohužel zasáhla i do danových zkoušek, které byly již několikrát odloženy. Postupné rozvolňování umožnilo uspořádat danové zkoušky alespoň po jednotlivých regionech. V našem jihočeském regionu bylo schváleno tento rok sedm uchazečů a jelikož byli pouze z velešínské školy, výběr pořadatele byl poměrně jednoduchý.

Datum byl stanoven a později ještě upraven sobotu 29. 5. 2021 od 16:00 hod. Zkoušky se konaly v rámci velešínského soustředění na Lipně a ve zkušební komisi zasedli velmistr Hwang Ho‑jong (9. dan) a já.

Zkoušky byly specifické ještě z jednoho důvodu. Jelikož vládní nařízení umožňovalo v místnosti mít pouze 30 lidí, dalo se několik chytrých hlav dohromady a vzešel z toho úžasný nápad. Udělat danové zkoušky venku. Každý účastník soustředění chtěl vidět své vzory a trenéry, jak obstojí v této zkoušce a venkovní prostor umožňoval shromáždění více lidí.

Zbývalo ještě jediné, získat souhlas od velmistra a potom se úpěnlivě modlit k obloze, které nejmodernější meteorologické aplikace předpovídaly hustý déšť. Jenže zkušení šumavští vlci (pardon, rysové), vědí, že na Šumavě se počasí mění během několika minut.

Provazy deště ve 14:00 hodin dávaly za pravdu škarohlídům a pesimistům, ale příjezd pana velmistra na hotel Aktiv v Přední Výtoni, již přivítalo sluníčko. V tu dobu se také připravovalo prostředí hodné svazových danových zkoušek. Mimoděk jsem si vzpomněl na rok 1990, kdy na soustředění s Pedagogem dělali zkoušku na první dan Rosťa Kaňka a Míra Galbač. Také pod širým nebem a za slunného počasí. Pan mistr seděl za stolkem sám a v riflích. Byly to začátky taekwonda u nás a zkušební komise ještě neexistovala.

A snad aby dokázal, že skočit nomo chagi přes čtyři lidi (podotýkám, že museli mít nohy napnuté a držet se za kotníky) není zas tak velký problém, před našimi zraky se přes tuto člověčí překážku a v riflích přehoupl a přerazil desku. Neměl jsem tu historku panu velmistrovi připomínat, protože jsem netušil, že nechá tímto způsobem vyniknout i naše adepty na třetí dan, Roberta a Jardu.

Celkově se na zkouškách představily téměř všechny věkové kategorie. Pro první dan byla hranice patnáct let, třetí dany dělala střední generace, u čtvrtého danu byl v protokolech uveden věk 60. Byl to Pavel Šmíd, o kterém si troufnu tvrdit, že je služebně nejstarším cvičencem taekwonda v České republice.

Začal cvičit karate v Českých Budějovicích s Petrem Váchou a Mírou Galbačem (dle Pavlova tvrzení, dokonce dříve) a bezprostředně po založení prvního oddílu taekwonda v tehdejším Československu zastával i funkci pokladníka v Pedagogu, pod trenérem Zoranem Samsou.

Pavel prokázal, že i v šedesáti letech je možné díky taekwondu si udržet výbornou fyzickou kondici, kterou ocenil pan velmistr především u wirokových „speciálů“ na dvě desky. Twio dollymyo chagi 180st a bandae dollyo chagi nebyl žádný problém a desky praskly na první pokus.

Abych pouze nechválil, přeci se jen objevil malý stín na zkouškách. Ten vytrvale přikrýval stolek se zkušební komisí a musel jsem se hodně ovládat a popouzet nezlomného ducha, aby se mi neklepala brada zimou. Ostatně i pan velmistr při zkoušce na pátý dan se zeptal Fandy Jeřábka, jestli je mu teplo. „Ano“, zněla odpověď. „Tak příště Milane vyměníme místo, oni ve stínu a my na sluníčku“, uzavřel komunikaci velmistr.

Nejlepší výkony byly oceněny svazovou kravatou a to již zmíněný Pavel Šmíd, další v podání Fandy Jeřábka (pátý dan), který i díky statutu reprezentanta se zlepšuje raketovou rychlostí a Roberta Ondráčka (třetí dan).

Ani ostatní neudělali ostudu a tak se rodina českého taekwonda rozrostla o 3 úplně nové černé pásky a čtyři, kteří povýšili svůj mistrovský stupeň. Přejeme všem za zkušební komisi, ať jim taekwon‑do přináší co nejvíce radosti a zdraví, které pak doufám budou šířit dál.